čtvrtek 12. června 2014

Nejlepší přátelé navěky

"Budeme nejlepší kamarádi? Navěky....."


Zase jsem udělal tu chybu, že jsem si začal číst staré konverzace na facebooku, a bylo mi vážně do pláče, když jsem viděl, jak všichni lidi kterým jsem věřil, jsou vlastně naprosto falešný svině, a nebo velmi dobří lháři.
Ani nespočítám kolikrát jsem našel v konverzacích slovo "navěky". Asi milionkrát. A kolik z těch lidí ještě vídám? Snad nikoho. Dobře, za spoustu věcí si můžu vlastní vinou. Když občas pomlouváte jejich přátele, a nebo si prostě po večerech v baru pustíte pusu na špacír, tak se nemůžete divit, že pár lidí od vás dá ruce pryč. Ale proč vůbec taková fráze, jakou je "NEJLEPŠÍ PŘÁTELÉ NAVĚKY" vůbec existuje? 
Schválně kolik z vás má takové přátele, kteří vám vydrželi i několik let? Myslím si, že jediný, kdo může říci ano je starší generace. Lidi 25-30+.
V dnešním světě už (jak jsem tak nějak amatérsky pochytil) lidé zapomněli jak se k druhým chovat. Pamatuji si ještě časy, kdy se lidé scházeli i poté, co opustili základku, všichni se rozutekli do naprosto různých středních škol, a přesto byli v kontaktu. Chodili spolu na pivo, nebo se jen tak projít. Dnes? Jestli se nevídáte každý den ve třídě, a nebo nebydlíte vedle sebe, tak na vás každej zapomene během pár dní.
A každej si na vás vzpomene jen když něco potřebuje. WTF lidi ?!?!?

Schválně, jestli někdo, kdo si čte tento článek, má kamaráda/kamarádku, kdo slovo NAVĚKY myslí vážně. Opravdu bych si moc přál, aby nás naivních bylo více. 
Děkuju

 

3 komentáře:

  1. Snad nikdy jsem si s nikým neřekla, že budem ,, BFF ". Vždycky jsem měla málo kamarádů a nijak jsem je nerozlišovala. A i přesto, z toho mála lidí se tu objevily svině. Milá maska s ošklivým vnitřkem. Nejsem si jistá, jestli jsem si kamarády vždycky vybrala špatně nebo jsou všichni takoví. Tyhle zklamání ve mně zřejmě probudily ten asociální typ, co chce, aby ho všichni nechali na pokoji. Zároveň si ale uvědomuju, že někoho potřebuju. Strach se spálit je, pro mě bohužel, často silnější. Nedávno jsem dočetla knihu a když by se mě někdo zeptal, o čem byla, řekla bych: Nikdy nikomu, kurva, nevěř! Omlouvám se za to slovo, ale autor by to tak určitě napsal. Já chci, já potřebuju někoho, komu bych mohla důvěřovat, někoho kdo by mě obejmul, jen tak, abych se cítila líp a v bezpečí. Možná to zní, jako že jsem citlivka, ale často, což asi není dobře, emoce potlačuju. A někdy už si přijdu úplně prázdná a lhostejná. Díky za tvůj článek. Já doufám, že i ty i já jednou najdeme svého přítele navždy a třeba už zítra. Nic než doufat nezbývá. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Nikdy jsem nikomu neřekla ani jsem od nikoho neslyšela že budeme kamarádky/kamarádi na věky a přes to, mám kamarády a kamarádky které znám od narození (nepřeháním) ale i přes to, že je znám 17 let a stále se s nimi vídám, mě docela děsí jak rychle bych byla schopná se s nimi rozloučit, jak rychle bych byla schopná na ně zapomenout. Vážně mě to děsí, jako by těch 17 let nic neznamenalo

    OdpovědětVymazat
  3. Mám jednu nejlepší kamarádku, není jediná, ale je nejlepší. Známe se už 14 let, od střední školy. A i přes to, že jsme si obě vybraly náročnou vysokou školu a k tomu chodily na brigádu a neviděly jsme se třeba několik měsíců v kuse, nikdy jsme neztratily kontakt. Miluju jí a nikdy jsme nemluvily o tom, že budeme kamarádky navždy, ale prostě jsme spolu byly.

    OdpovědětVymazat