úterý 10. října 2017

My little story 2 ..

Rád bych navázal tam, kde jsem v roce 2014 skončil. Pro ty, kdo nečetli článek "My little story ..", tak zde je odkaz.

My little story 2 ..


Od onoho předchozího článku uběhlo více, než 1000 dní. Děsivé. A nějaký progress? Ale jistě. 
V první řadě musím úspěšně konstatovat, že jsem se přes to nejhorší asi dostal. I kdyby se snad v nějakém zvráceném paralelním vesmíru stalo, že by si on stoupl přede mě, a prosil, abych ho jen objal a políbil, má absolutně okamžitá odpověď by byla: "NE!".
Ověřil jsem si v praxi, že pokud chcete k někomu přestat něco cítit, tak nejlepší řešení je, abyste s ním začali trávit maximum času, co to jen půjde. Zní to šíleně. Ale funguje to. Lidský mozek touží po té zidealizované představě. A jako kontrast, pokud s tím člověkem trávíte dost času, zanedlouho se stanete svědkem jeho chybovosti. Lidskosti. Negativ. Zkrátka je potřeba, aby váš mozek začal tohoto člověka vnímat opravdu, jako člověka schopného chyb. 
Další progress je určitě to, že jsem se začal konečně opravdu naplno věnovat hudbě. Píšu svoje texty odkaz zde , nahrávám, vystupuji, ale stále do toho trénuji, a snažím se co možná nejvíc zdokonalit. Miluju hudbu. Ale nejvíc miluju to, že hudba vás dokáže zanést do toho nejšťastnějšího, a i nejsmutnějšího okamžiku, jaký si jen dovedete představit. 

"Každá špatná věc, která se Vám stane je jako jazzová balada, která jen čeká, až jí někdo napíše"
-Amy Winehouse


Zároveň jsem si konečně našel čas cestovat. Anglie, Lotyšsko, Slovensko.... Na živo jsem slyšel zpívat lidi, které budu do konce života obdivovat. Scotta Bradleeho, a jeho Postmodern Jukebox. Bylo to něco neskutečného. Je to jeden z největších současně žijících umělců v tomto odvětví hudby. 

malá ukázka

Chci tím vším říct, že na jednu stranu konečně žiju naplno. Přesně tak, jak mi to radili všichni moji přátelé. Cestuji. Věnuji se naplno něčemu, co miluji. Sdílím ty úžasné okamžiky s lidmi, na kterých mi záleží. Měl bych být asi šťastný, že? A to nejvtipnější na tom celém je, že důvod, proč šťastný nejsem, není on. Vůbec ne. Z nějakého důvodu se neustále dívám na svůj život retrospektivně, a analyticky. A spíš se nenávidím, kvůli právě chybám, které jsem v minulosti udělal. Ovlivnily totiž víc, než jsem si kdy myslel. 
Když jsem se to snažil vysvětlit jedné mojí kamarádce, její okamžitá odpověď byla, že bych už na něj měl dávno zapomenout, a že mi to akorát kurví možnost být doopravdy šťastný. Ale tohle vůbec nebylo o něm. Vůbec ne. Jistě, ze začátku jsem možná zaslepen vlastní zidealizovanou představou byl ochotný za něj bojovat. Ale dnes? Bojovat? Za co? Abych si nechával lhát do obličeje? Abych musel nuceně být svědkem, jak jsem někomu u prdele? Abych byl ignorovaný? Heh, i přesto, že si pořídil kromě mobilu (na kterém má mobilní data) také chytré hodinky a tablet, tak mu občas trvá i několik dní, než odepíše. A za tohle já se mám rvát? Za tohle? Musel bych být blázen. 
Pravý důvod, proč mi dělá problém být doopravdy šťastný, je kromě mé bipolární maniodepresivní poruchy i to, že se nenávidím za spoustu a spoustu věcí. Nikdo nikdy na tomhle světě mě nebude nenávidět víc, než jak se nenávidím já sám. 



Od toho roku 2014 se stala spousta neuvěřitelných věcí. Můj život se minimálně 5x totálně otočil naruby. Každý den. Například jsem cestoval ze Švýcarska skoro bez peněz, a jednu noc jsem přespal u dálnice před OBI ve venku vystaveném přikrytém auto-vozíku. Nebo za tu dobu mi jeden telefon ukradli, jeden jsem rozsedl, jeden se mi rozpadl v ruce, jeden jsem musel prodat, jeden jsem zničil energy drinkem, a jeden jsem někde ztratil. Nebo například jednou za mnou utíkal nějaký neznámý psychopat, který mě chtěl napadnout, a musel jsem 3x volat policii, než jsem se ho zbavil. A nebo například jsem se kdysi seznámil s jedním úžasným člověkem, který měl moc rád můj cover na píseň "Princess Die", a po nějaké době, co jsme spolu nemluvili jsem se až z novin dozvěděl, že je trochu známější, a že se zabil.


 Ale to je jen malý seznam toho, co všechno se mi od toho roku 2014 stalo. Život občas umí být nevyzpytatelný. Občas se sám divím, co jsem všechno schopen snést a zvládnout. Děsí mě myšlenka toho, kolik nám každému zbývá času. A co když ještě méně? Co když už toho bude na mě moc, a přeskočí mi..... může se stát cokoliv. Kolikrát se dokážeme zvednout ze země, a předstírat, že jsme OK? Je to určitý limitovaný počet? Tak či tak, je nejdůležitější, to nevzdat. V momentech, kdy má člověk pocit, že už ztrácí veškeré naděje na záchranu, se občas může stát takový malý zázrak. Několikrát jsem byl svědkem toho, kdy už mi docházely nápady, jak můžu určitou situaci zachránit, a pak zničeho nic, najednou se stalo něco naprosto nečekaného. Já osobně strašně moc věřím v Karmu. Není potřeba se lidem mstít. Stačí si vzít popcorn, colu, sednout si, a čekat, až si ten člověk dokurví svůj život sám. A vrátí se to těm lidem stejnou mincí. Opět. Byl jsem několikrát svědkem toho, že Karma kurva funguje! A stojí to za to. Sice člověk musí chvíli počkat, ale všem se jednou všechno vrátí. A vy nemusíte hnout ani prstem. To je na tom to nejkrásnější. Mohl bych jmenovat X. Opravdu to funguje. Proto se snažím pomáhat lidem kolem sebe. Ale to není ten jediný důvod. Také vím, jaké to je, když jste úplně v prdeli, a každej na vás kašle. Znám ten pocit. A nechci, aby se kdokoliv cítil stejně, jako jsem se kdysi cítil já. Proto pomáhám svým přátelům, lidem na ulici, pouličním umělcům, přispívám na opuštěná koťátka v útulcích, a věřte mi, že mnohem lepší, než sobecký úspěch, je pohled na lidi, kteří ten úspěch nikdy nezažili, ale dřeli mnohem víc, než vy. 

Mimochodem, pro mě úspěch nejsou peníze, ani drahé značky, párty, nebo dostat se se svou tvorbou na jakýsi žebříček "top 100" nebo "top 10". (BTW je vám všem jasné, že ten, kdo rozhoduje o tom pořadí nejste vy, ale televize/radio, že? :D )
Pro mě je úspěch, pokud si mou tvorbu poslechne alespoň někdo, a řekne si třeba: "je fajn, že se tak necítím jenom já". Nikdy se nelze zavděčit všem. Ale pokud můžu udělat radost alespoň pár lidem, budu to brát jako velký úspěch. 




1 komentář:

  1. Ten někdo šmejdskej je z Prahy 4 a má iniciály V.Z.? Díky za případné potvrzení.

    OdpovědětVymazat