pondělí 10. února 2014

Sebevražda 14ti letého gaye...


Kolik životů ještě ztratíme, než se někdo začne ptát PROČ ??


Celá česká gay scéna, bulvární média a hlavně facebook nemluví posledních 48h o ničem jiném. 
Pamatujete si na pořad "Pošta pro tebe" ? Dávno ztracení rodinní příslušníci a nebo jen bývalí milenci a nebo přátelé se mohli setkat díky tomuto pořadu. Ten moderovala Ester Janečková.




To proč mluvím o tomto pořadu, i když to s tématem nesouvisí je to, že se vryla do paměti všech diváků, jako velmi empatická žena, která působila velmi uklidňujícím dojmem. 2.2.2014 její synovec Filip spáchal sebevraždu. Prostě jsem jen nechápal. Hádám, že měl kolem sebe mnoho empatických, úžasných lidí, tak proč nikdo nedokázal pomoct? Možná nikdo neviděl náznaky posledního křiku o pomoc.
Není to poprvé, a přál bych si, abych to nemusel znovu zmiňovat, ale opět naříkáme, až když je pozdě.
Nedokázal snést posměšky druhých lidí na adresu jeho sexuální orientace. Skrytý gay.
Schválně kolik lidí bude říkat o mě, že je škoda, že mě nepoznali dříve, či více, když byl ještě čas. Kolik lidí bude tvrdit, že mě znali, i když o mě nedokážou říct ani 3 souvislé a pravdivé informace. A kolik lidí by si ani jinak nevybavilo moje jméno. Dnes už se lidé zajímají jen o slavné, bohaté, krásné a nebo mrtvé.
Mám pocit, že bohužel soucit lidí, a zájem médií je jen z důvodu, že je příbuzný s Ester Janečkovou, a protože nekrology dětí přitáhnou pozornost. Což mi přijde jako naprosto ABSURDNÍ A DONEBEVOLAJÍCÍ!!!
Víte co je na tom doopravdy k pláči? Znám statistiky. Každý den se zhruba 14 000 dětí nebo mladistvých do 18ti let pokusí o sebevraždu z důvodu sexuální orientace. A zastaví se nad tím někdo? Četli jste snad někdo o tom? 
Proč tedy se nikdy nedočteme i o dalších? Abychom byli obklopeni jen dobrými zprávami? Protože to narušuje veselou náladu spojenou se zimní olympiádou v Soči? V nejvíc homofóbní zemi světa?
Proč každý server informuje trochu jinak? Nikdo se ani nesnažil zjistit potřebné informace, a sází na lidské emoce. To se odvažuji nazvat HYENISMEM !! Co třeba příště místo zdobeného nadpisu si zjistit víc, než jméno a datum úmrtí? Je mi do pláče číst, že byl křesťan, a že být gay se neshodovalo s jeho vírou, a jeho smrt byla vysvobozením ze smrtelného hříchu.

Média z toho dělají samozřejmě velkou emotivní aféru, a popravdě nevěřím, že by to redakce ať už internetových bulvárních stránek, nebo novin či televizního zpravodajství zajímalo. 
Jedna stránka označila Filipa za novodobého Palacha. Obětoval se pro ostatní gaye, a snažil se ukázat lidem, aby něco dělali s homofóbií. Jelikož vím, že existuje mnoho jiných způsobů, jak jinak říci světu tuto myšlenku, tak chci informovat tak, jak to jen v mých silách půjde. Jinak bych se připojil k němu. Naprosto vážně. Tuto společnost nenávidím. Nejde mi o rasu, orientaci, věk, státní příslušnost, pohlaví, vzdělání, povolání, či jiné dispozice. Nenávidím ten celek. To, kam jsme my, jako obyvatelé této země zašli. Během posledních sto let jsme zde měli různé totalitní režimy. Bylo zabito miliony nevinných životů. A nedokázali jsme se poučit. Pořád. I dnes se zabíjeli lidé. A zabíjet a mučit budou i zítra. Bereme věci příliš vážně, nedokážeme se zasmát. Stačí, abych neposlouchal 1D nebo Justina Biebera, a skupina velmi mladých dívek, které působí tak nevinně a nezkaženě vám začne psát takové urážlivé dopisy, že se i dospělým obrací žaludek. TOHLE JSME CHTĚLI ??

Možná budu znít trochu nekonvenčně, a nebo dokonce divně, ale já s ním absolutně souhlasím. Tato společnost potřebuje probrat. A to nemluvím jen o homofóbii, nebo o nedostatku informovanosti. 
Mimochodem, shodou okolností jsem v předchozích pár dnech dostal zprávu skrz tento web. Oslovil mne někdo ze Slovenska přesně s nápadem na projekt, který by informoval mladé gaye a i lidi kolem. Aby i mladí lidé, kteří bydlí třeba uprostřed Slovenských hor věděli, že být gay není nemoc.
Ale ono je tu těch problémů víc. Dokonce i ti, kteří se dostali přes veřejný coming-out, jako by zapomněli, jaké to bylo, když se jim někdo posmíval, a měl na ně narážky. Naše gay komunita se proměnila v něco neskutečně oplzlého. Jeden druhému závidí, pomlouvá, šíří o něm špínu a pomluvy, a pak se máme divit, že nás někdo nenávidí. Vím, nejsem vhodný člověk, který by o tom měl mluvit, ale heterosexuální ignoranti vás můžou zmlátit. Můžou vás i zabít. Rány se zahojí. V horším případě zemřete hned.
Ale to, co dělá gay komunita bohužel musím uznat, je horší. Psychická šikana. Znám nejednoho kluka, který se řeže, a brečí, protože se mu jeho bývalý kluk s jeho přáteli smál, že je tlustý.
Týrají vás tak dlouho, až vás doženou do stejné situace, v jaké byl Filip.

Teď si asi říkáte, že tohle ale dělalo Filipovi jeho okolí, a dělali to heterosexuálové, ne gayové. Tito skrytí gayové mají 1-2 kamarádky, jinak je lidi často moc nemají rádi, a právě k té komunitě plné lidí, kteří se k tomu už přiznali, oni vzhlíží. Přáli by si také říct nahlas, kdo opravdu jsou. A to je přesně ten moment desiluze, když zjistíte, že Vám nikdo nepomůže, naopak do Vás každý bude kopat a evidentně všichni zapomněli na význam slova "komunita". Takže tohle zabolí. Když vkládáte naději do svých hrdinů, kteří si tím coming-outem prošli. 

Asi každý gay (lesbičky kupodivu moc ne) někdy určitě zažil při nejmenším urážlivé, či nelichotivé poznámky, narážky a nebo třeba i fyzické násilí. Každý z vás. Vsadím se o co chcete, že nežijete v ABSOLUTNĚ tolerantním světě. Proč tedy jsme se snížili k tomu být jako oni? Proč tu stejnou bolest, kterou jsme už jednou prožili chceme předat dalším? Někteří to neunesli a zabili se. Někteří (jako já) si odnesli do konce života deprese a úzkostné stavy spojené s poruchou navazování sociálních vazeb.
Gratuluji. Opravdu se nedivím tomu, že jsme momentálně nejvíc pronásledovaná menšina. 

Přiznávám, že asi si trochu za to můžeme sami. Sami jsme občas neskutečné a bezcitné drbny, urážíme, pomlouváme .... Co si budeme nalhávat ... Ale copak, když nás něco zraní, necítíme stejnou bolest? Copak nejíme stejné jídlo? A nedýcháme stejný vzduch? Taky v noci usínáme unaveni, a se stejnými sny, ať už jsme černí, bílý, hubení, tlustí, gay, hetero, staří či mladí. Pokud chceme tohle násilí zastavit, zachránit nevinné a mladé životy, a zlepšit naše prostředí, pamatujme si na jednu věc:

"Dokud se k sobě budeme chovat, jako ke kusu hadru, nebudeme respektovat druhé lidi, jako stejné a sobě rovné živé bytosti, nemůžeme očekávat, že bude mít někdo pochopení pro nás.
Ne pro jednotlivce. Ale pro všechny. I ty můžeš změnit něčí názor."



Prosím sdílejte tento článek, abychom mohli třeba jednoho dne, i třeba díky tobě, vytvořit tolerantní prostředí pro jakékoliv menšiny. Zabere ti to 10 vteřin. Nezabije tě to, ale někomu jinému tím můžeš pomoct.

19 komentářů:

  1. trochu bych poupravil citaci psanou velkým červeným písmem, jde vyložit dvojím smyslem, čímž vznikne téměř pravý opak zprávy. myslím že na článku něco pravdivého je, naše společnost na tom opravdu není zrovna nejlíp, ale všichni bez ohledu na pohlaví věk nebo sexuální orientaci či cokoliv jinýho, když jsi projsou něčím nepříjemným, tak z této zkušenosti vycházejí silnější a připravenější, proto zastávám názor že pokud někdo nemá vůli žít tak je to čistě v něm, okolí s tím nemá co dělat, jestli umře nebo bude žít, to je čistě volba jedince. myslím že tím vyjadřuju svůj názor téměř na veškerou problematiku tu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, ale to rozhodnutí nebylo úplně na něm. Kdyby společnost dokázala přijmout i rozdílnosti, a nelpěla právě na konvencích typu: "kluk má mít rád holky", "lidé by se měli oblékat normálně" atd ... tak bychom tohle téma neřešili, protože by se to nestalo. Já se snažím poukázat na chyby, a probudit lidi, aby nemuseli umírat další.
      R.I.P.

      Vymazat
    2. obdivuju tě že to ale považuju to téměř za nemožné, většinou lidi co se nejvíc odlišují od společnosti si musí najít vlastní cestu, něktěří to dávají jasně najevo jiní se poučí z názoru společnosti jako celku a drží svoje odlišnosti pod pokličkou, prostě... nemluvím o tom jen tak, znám to z vlastní zkušenosti, kdyby ne tak tady o tom ani nemluvím. říkám, obdivuji tě za tvou snahu ale myslím že se nemusíš až tolik bát, kdo chce, cestu si vždy najde, třeba tenhle článek může každýho na koho je ten příběh aspoň trochu mířenej příjemně zahřát u srdce a třeba i trochu pomoct, nic co někdo udělá není zbytečné, ať už je to dobrá nebo špatná věc, všechno někam směřuje a všechno se vším souvisí :) ale na to aby si změnil společnost samotnou už v základech... neříkám že je to nemožné ale je velmi nepravděpodobné že by se ti to podařilo jako jednotlivci a bez moci nebo peněz ( tím nechci říct že žádný nemáš ale předpokládám že jich nebudeš mít dost ) a pak to už znáš, když už by ses do toho pustil tak by se původní myšlenka úplně ztratila nebo zvrátila v něco idilistickýho... ale mám momentálně nějakou pesimistickou náladu tak mě neber tak vážně.

      Vymazat
  2. To vše znám a nedivím se u mladého kluka který tápe a je nepochopen ,že to bohužel udělá . Deprese je svině která nejde ovládnout . Z jiného depresema trpěl i zpěvák Petr Muk pod práškama je zvládal a kde je teď . Taková blbost ,že chtěl ...kdo depresima netrpí ,ale myslím opravdovíma . Ne stylem já mam depku mne to teď nejde . Tak toto nikdo nepochopí co to je a kam to člověkya zažena . Znám to opravdu dobře až moc . Bez prášků ani ranu proto vím co píši .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ( anonym prvního komentu ): taky sem už zažil období kdy vidíš ve všem co máš po ruce zbraň na zabití, a pak když už tu zbraň držíš v ruce tak váháš jestli máš nebo nemáš, co by ti přinesla smrt a co ti přináší tvůj momentální život... ale teď sem rád že sem to neudělal.. byla by to chyba.. svět mě potřebuje :D ale říkám... fakt jsem rád že jsem se tehdy nezabil, nebudu tady ze sebe dělat borce... prostě sem se zabít nedokázal, a sem za to rád.

      Vymazat
    2. "Lidé se bojí smrti, protože nechtějí přijít o to pěkné, co mají. Já se smrti bojím, protože možná to špatné neodejde" - Jan Zelenka

      Vymazat
    3. ( opět anonym prvního komentu ) toho já se nebojím, věřím sice v reinkarnaci ale celkově mám o životě dost rozsáhlou a jasnou teorii o tom že všechno má smysl a nic není jen tak, do které spadá i to že pokud reinkarnace existuje tak je její další život odlišný od toho co prožíváme teď, aby se všechno špatné vrátilo popřípadě i jinak, aby to dávalo vážně smysl :) ovšem proto se trochu bojím, jsem se svojí povahou spokojený, kdyby byl další život opakem tohohle tak bych byl jako malý rozmazlovaný a stal bych se někým jiným... ze smrti jako takové strach nemám, protože se snažim žít tak jak já chci a pokud to tak bude tak nebudu mít čeho litovat a pokud nebudu ničeho litovat tak je mi jedno kdy umřu :) spíš mě v tu chvíli bude mrzet že tu za sebou třeba někoho nechám. koho by moje smrt mohla zarmoutit

      Vymazat
  3. Jako Palach? Co prosím? On se nezabil jako hrdina, nýbrž jako srab utekl z boje. Palach se veřejně upálil na protest a stal se hrdinou, tenhle míst toho, aby s tím něco udělal se jen prostě zabil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo klidně jako Palach, cením si obou dvou!
      Zabil se "jako hrdina ;)"...Palach se tak prostě jen zabil :).

      Vymazat
    2. To opravdu musí někdo umírat jako symbol? Děláš si ze mě prdel?
      Já tu řeším jeho myšlenku a odkaz. Ne způsob smrti.
      Ten jsem ani nikde nenalezl.
      Prosím, hádky ZROVNA SEM nepatří. Díky

      Vymazat
    3. Vždyť ten kluk byl obyčejnej srab, neměl snahu ani bojovat s okolím kvůli své orientaci. Třeba ho lidi k tomu dohnali, no ale co ? Vždyť si mohl začlenit do jiné komunity, nebo kdyby to nebyl slaboch tak by je ignoroval. A teď tohodle kluka přirovnávat k
      Palachovi !? - snad nemůže nikdo myslet vážně.
      btw: jo jsem pišnej na to že jsem homofob

      Vymazat
  4. Si budu kazit olympiádu a hokej, kvůli nějakeho gaye kterých je na světě jak namrdanych ne?

    OdpovědětVymazat
  5. Naprosto s tebou souhlasím! Nějak mi poslední dobou začínáš číst myšlenky :D

    OdpovědětVymazat
  6. Moc pěkný článek, kéž by to tak lidi probralo a uvědomili si svoje (špatné) chování a začli se chovat alespoň pro jednou jako lidé.

    OdpovědětVymazat
  7. Nádherný článek :/ vážně to vede k hlubokému zamyšlení, protože lidi už dnes nedokážou používat mozek a to, že se události typu šikana a omezování kvůli orientaci, už vážně nepochopím. Žijeme ve 21. století, ale lidé se chovají čím dál hůř a to nejen sami k sobě... smutné

    OdpovědětVymazat
  8. Bohužel je to stoprocentní pravda. Nemám tušení jak krutá jak gay komunita, ale na vlastní kůži jsem si zažila jak kruté jsou děti. Celý život jsem dost psychicky labilní a děti už na základce umí vycítit největší slabinu a přesně se trefovat, proto jsem se nimi nebavila. Ale kde se má dítě naučit budovat si vztahy, když ne ve škole? O to větší průser bylo osmileté gymnáziu, kde jsem si dva roky nedokázala najít ani jednu spřízněnou duši. Starost o jediné 'kamaráda' (kluka v podobné situaci jako já, kterého jsem stalkovala) mě donutila pokusit se znednout z toho bláta ponížení a šikany. Tohle mi ale dalo i pár dobrých věcí, empatii k lidem v úzkých a schopnost pomoct jim. Ale paranoia a skony poutat se k lidem těsně před sebevraždou jsou moje věčné jizvy z vyhrané bitvy. Viděla jsem však moc lidí, kteří tu bitvu o vlastní důstojnost prohráli, abych věřila na happy end.
    PS: Pokud to někdo byl ochotný dočíst do konce, děkuji mu, že si byl ochotný vyslechnou příběh o kterém jsem neřekla ani svým nejbližším.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přečetů. A děkuji za zprávu. Cítím z ní neuvěřitelnou sílu, a zároveň smutek. Držím palce. A hlavně doufám, že už takové články nebudou potřeba. Třeba se jednoho dne veřejnost probere, a budeme šťastní. Třeba. A nebo všichni společně zemřeme, a budeme šťastní. Kdo ví.

      Vymazat
  9. To co publikuješ jsou naprostý bláboly Zelenko. Radši si najdi práci...

    OdpovědětVymazat