čtvrtek 6. února 2014

Když mi bylo 17 ...


Jaké to bylo, když mi bylo 17 ??


Bohužel většina mého blogu se buď týká mých videí, nebo tvorby jiných lidí a mých názorů, tak chci zavést svoje životní postřehy, příběhy a hlavně Vám všem chci trochu otevřít svůj osobní život. Spousta lidí, kteří jsou mediálně více viditelní (jako já...) jsou bohužel vidět jen ve spojení se svou prací, ale ne s osobním životem. Už jste viděli, že by třeba Metallica popisovala, jak nakupuje ráno chleba? Nebo, že by Lady Gaga udělala fotky, jak si ráno fénuje vlasy po koupeli nebo sprše? No tak rozjedu nový trend :)
Snad se chytne.


První díl chci věnovat období, kdy mi bylo 17. Začal jsem pracovat v McDonald´s, a seznámil jsem se pár dní předtím s Luckou. Moje úžasná kámoška, která mě inspirovala, abych si založil nový Youtube účet. Napsala mi na facebook, protože sledovala moje stará (blonďatá) videa na starém účtu. A tehdy mě přesvědčila, že mám potenciál točit videa. Ukázala mi svoje videa, a já začal. Po mých nezdařených pokusech něco natočit mi pomohla sama. Znovu. Strašně moc jí děkuju :3333
Vzala svojí zrcadlovku, a šlo se točit. To ona točila "Jan Zelenka na policii" a další ... Bylo to naprosto nepřipravené, a já jsem tehdy nevěděl, jestli to je dobrý nápad. Nejen, že jsem se bál, co si o tom bude myslet můj otec, ale hlavně jsem si nemyslel, že by to někoho zajímalo. OMYL !!!!


Přesně tohle video mě dostalo nahoru. Byl jsem nadšenej. Lucka to hodila na Youtube za mě, a jen jsme koukali, jak čísla jdou nahoru. Skoro jsem brečel štěstím. 30 000 shlédnutí během první noci. A šlo se dál. 
V McDonald´s jsem vydržel 2 měsíce. Nejsem typ člověka, který si nechává rozkazovat. Jsem umělecký volnomyšlenkář, který si dělá věci po svém. Za první výplatu jsem si koupil např. tu černou tašku, kterou jsem asi někde ztratil, a nebo ten pěkný pásek, který se po chvíli rozbil. 

Pokračovali jsme. S Luckou jsme byli nerozlučné kámošky, a trávili spolu všechen volný čas. Po práci jsme se třeba v 9 večer sešli, a procházeli se po centru. O víkendech točili, a já se cítil najednou konečně zajímavě. Do té doby mě lidi ve škole přehlíželi. Byl jsem nula. Nikdo. Najednou každý znal moje jméno. Lidi mě zastavovali, a říkali mi, že viděli moje videa. Ten pocit, když jsem byl za hvězdu během jedné noci. Ze dne na den jsem se stal známým. A nejen na škole. Lidi mě zastavovali i na ulici. Nemohl jsem zajít nikam, aby lidi nevěděli, kdo jsem. Prostě jsem se cítil naprosto super.


Mimochodem, abych nezapomněl, tak všechny tyhle fotky fotila Lucka. Léto 2012. 


A pomalu se blížil podzim 2012. Moje 18. narozeniny. Pomalu jsem začal řešit svůj byt, který jsem kupoval. 1,5 mil korun. 1 místnost, balkón, záchod, šatna a chodba. 68 metrů čtverečních. V tu dobu mě kontaktoval server 4boys. Sešli jsme se, a já jsem se najednou ocitl před scénářem k novému videu. První společné. Parodie na Ivetu Bartošovou, s podtitulem: "parodie na Iveta Živě a zrušený koncert v Lucerně". 
Absolutně jsem nechápal souvislosti ve scénáři. Nevěděl jsem totiž o Ivetě Bartošové nic. Nějak jsem se nezajímal. A tak jsem jen slepě přečetl scénář, oblékl si kostým, vzal do ruky rekvizity, a hrál. 
Dohodli jsme se na dlouhodobější spolupráci. Na neurčito prozatím budeme dělat společnou tvorbu. A samozřejmě nápady a scénáře nešly z mojí hlavy. Ale mohl jsem to vzít do svého stylu. Nikdy nic proti mojí vůli. 
Např. natáčení na Slovensku s Yoshti Xiangem jsem se trochu bouřil. Bál jsem se s ním spolupracovat. Nevěděl jsem, jestli je to herec a bavič jako já, a nebo blázen. Upřímně nechápu proč mi na tom záleželo. Šlo o business, a v tom nehraje roli kdo jaký je, ale jestli vše vyjde tak, jak má. 


Když se vlastně zamyslím, tak jsem se v rozhovoru pro ČiliChili spletl, tohle je první video, které mi Lucka natočila, a také první video, které bylo v HD rozlišení. Můj názor a recenze na Prague Pride 2012.
Kdo by kdy tušil, že o rok později budu mít s sebou štáb lidí, budu stát na alegorickém voze klubu Escape, budu pít šampaňské, a budu točit na půjčenou kameru za 50 000. 


Ale co tím chci říct? Abyste se nevzdávali svých snů jen proto, že Vám někdo řekne, že to nemůžete dokázat. Kromě Lucky mi všichni říkávali, že nic nedokážu, že jsem absolutní antitalent, a že jediné co můžu, je dělat ku*vu. A dnes? Ti, co mě na škole dřív nenáviděli tak v hospodě vaří pro mě, nebo mě obsluhují, a jen mlčky sledují, že se pletli. Nechci tím říct, že jsem nějaká extra super hvězda, a nechci, aby to vyznělo namyšleně, ale dokázal jsem víc než oni. Už jenom tím, že oni by v mé kůži nikdy neměli koule na to, udělat to samé. A proto nikdo nezná jejich jméno.

Poučení? Vys*r se na názory druhých, a dělej co tě baví. I kdyby to znamenalo, že přijdeš o všechny přátele, a zůstaneš sám/a, tak si věř, a jednou to dokážeš. Jeden chytrý člověk kdysi řekl:
"Ať už si říkáš, že něco dokážeš, nebo nedokážeš, v obou případech máš pravdu". Tak se toho drž.

Dobrou noc !






Žádné komentáře:

Okomentovat