"from the blue" se jmenuje zaprvé proto, že miluju modrou. Tmavě modrou. Tmavě modrý kabát nosím už od léta. Tmavě modrý župan byl můj první. Tmavě modré auto řídila moje maminka. Tmavě modré auto měl i můj otec. Tmavě modrý byl můj první tamagochi. A v neposlední řadě miluju "breaking bad". Nijak jsem se nesnažil narážet na jejich modrý metamfetamin (nebo jak se to píše). Ale na tu melancholii příběhu.
Prostě je to o tom, že když je člověk odloučen od svých nejbližších přátel, lidí které má velmi rád a není spokojený se svým životem, tak ten smutek a melancholie (nebo spíš dekadence životního stylu) má tmavě modrou uklidňující barvu. Asi proto.
Určitě se mi u té písničky někdo konkrétní vybaví. Není to jeden člověk. Je jich víc, o koho jsem přišel.
Zároveň to je pocta tvorbě Amy Winehouse. Její hudba mě vždy dokáže uklidnit. je v ní tolik bolesti.
Byl bych rád, kdybyste projevili malou úctu tomu, čím jsem si prošel nejen já, ale i Amy Winehouse a sdíleli tohle video.
Udělalo by mi moc velkou radost, kdyby se dostalo k lidem, kterým je věnovaná. Lidem, kteří se sice možná pořád tváří jako přátelé, ale už jsem je ztratil. Lidi, které jsem měl rád, a dnes jsou mimo můj kontakt. Lidi, kteří si zrušili telefon a facebook, a dnes už je nevídám. Přesně těm, kdo už dnes žijí své vlastní životy, ve kterých nejsem já .... těm tu píseň chci věnovat. Prosím rozešlete tuhle myšlenku dál. Zabere vám to 10 vteřin času to sdílet. Nezabije vás to. A někomu druhému to třeba pomůže.
P.S.: Týnko, jestli to čteš.... i ty mi chybíš. Byli jsme nejlepší kamarádky ....
Žádné komentáře:
Okomentovat