Co by sis PŘÁL říct svému ex, kdyby to šlo.

      

Ublížil jsi mi ... 

Kolikrát jste si řekli, že tohle by měl vědět. Proč taky ne. Nechal tě a jsi z toho zmatená a nebo naštvaná. Máš na to naprosté právo. Ale vnucovat se mu a říkat mu něco co nechce slyšet? počkej si na vhodný okamžik a vpal mu to silně do obličeje (obrazně !!!!). Kolikrát jsem já chtěl říct, jak jsem byl zničenej, osamnělej a naprosto zmatenej. Nevěděl, co si mám myslet. Byl jsem v koncích. Myslel jsem, že se to dá všechno zlepšit. Opravdu jsem věřil. Toužil toho tolik říct, jak mě bolí po tom všem slyšet, že mě nenávidí.

Když si vzpomenu, že dřív mě miloval a teď mě nenávidí? Ukaž se před ním s někým lepším.

Popros dobrého kamaráda, nebo se domluv s někým a předstírej v jeho společnosti rande. Bude zuřit a žárlit co teď vedle sebe máš. Tohle nevydrží dlouho. Bude se omlouvat a prosit. PŘÍŠTĚ MU ŘEKNI NE!

Volal jsem ti ...

...A ne jednou. Taky jsem ti psal, napsal hromadu emailů. Ani na jeden jsi neodpověděl. Psal na facebook. Taky jsem ti tweetnul vzkaz na Twitter. Dal jsem ti srdíčko na fotkách na Instagramu. Stejně zbytečně. Sleduju tě na Google + a dokonce i na Ask.fm, ale ani jediná odpověď. Stěžoval jsem si tvému otci. Volal jsem všem tvým přátelům. Ale víš co? Takhle jsi to udělal. Odešel z mého života aniž bys mi dal šanci s tebou mluvit. Nechal jsi mě takhle v tomhle stavu. Rozpadal jsem se na kusy, a teď čekáš, že to posbírám a budu OK? Co sis myslel? Chci jenom znát tvojí odpověď. Divím se, jak můžeš vůbec někoho "milovat". Jak vůbec dokážeš někoho přesvědčit, aby s tebou byl, když jsi schopný naprosto navěky odejít z něčího života. Ale víš co? Po měsících a týdnech a dnech najednou vidím, že nejsem jediný. I další poznali kdo jsi. Tak jsem přestal se ptát.

Asi jsem se zbláznil ...

Občas si říkám, jestli jsem byl vážně při našel vztahu tak opilý, nebo proč jsem byl takovej magor, že jsem s tebou byl. Absolutně tomu nerozumím. Mezi našimi hádkami, a noci plné alkoholu jsem prostě přestal existovat. Byl to jeden prášek za druhým, kdy mě bolela hlava. Moc jsem toho nesnědl. A brečel víc, než si kdo umí představit. Ale najednou se cítím lépe. Už nepotřebuji se opíjet, ani jíst prášky. Jsem konečně jak vysvobozený z vězení. Děkuji ti. 

Už je mi fajn ...

Před pár dny se stalo něco divného. Probudil jsem se a nebrečel jsem. Žádná bolest. Necítil jsem se špatně, ani hloupě a užíval jsem si denních aktivit. A poprvé po dlouhé době jsem se usmál. Tak jak jsem to vždy chtěl. A vlastně už mi vůbec nechybíš. Jsem konečně nezávislý .... Jsem volný ..... Jsem to konečně JÁ!!!

Naprosto tě nepotřebuju. Moje pocity prázdnoty, samoty a opuštění jsou pryč. Dělám co já sám chci. A sám se rozhoduju. No není to skvělé? Ani tě nepotřebuju nenávidět. Už si ani nepřeju, abys byl sám, a aby tě přejel autobus a já se na to koukal. Fakt si přeju, aby ses měl fajn. Aby jsi našel někoho, kdo tě bude milovat, a kdo s tebou bude spokojený. Tak jsi to přece chtěl ne? A já taky. 

___________________________________________________________________________

Co tím básník chtěl říci? 

Je zbytečné se trápit nad ztraceným vztahem. Ať už to je číkoliv chyba. Nemusíš mu dát pěstí, ani ho koupat mezi nohy. Ani mu volat celou noc. Ani brečet. Prostě to nech jít. Trápí tě to proto, že doufáš, že se vrátí. Což by ti ublížilo znovu. Stejně jako teď. Takže vyraž ven, a poznej někoho, kdo nahradí jeho místo a bude lepší. A hned bude svět hezčí místo. 

Velmi mě inspiruje jeden britský blog, kde si občas beru myšlenky, a přepíšu je podle svého.